V minulém týdnu padly dvě důležitá rozhodnutí. Britové hlasem lidu rozhodli, že půjdou svou vlastní cestou a že raději opustí EU, která se stále více odklání od principů tržního hospodářství a svobodných principů. Protože více tržního hospodářství přináší více blahobytu, je více než pravděpodobné, že Britové nebudou v budoucnu svého rozhodnutí litovat. Navíc, jak jsme psali v našem příspěvku ze dne 10.6.2016, se Britům vždy dařilo v jejich dějinách stát na straně vítězů. Není tedy důvod ani na této historické křižovatce zpochybňovat výsledek lidového hlasování.
Následující dny a týdny ukáží, že politický humbuk a strašení občanů „důsledky BREXITU“ nejsou pro evropské elity tou správnou cestou. Možná si Britové vzpomněli na výpověď současného prezidenta EU Jeana- Clauda Junckera, který před dvěma léty odhalil před běžícími kamerami svůj světonázor slovy: „Je-li situace vážná, musí se lhát.“ Jsme přesvědčeni, že ekonomicky vzato je BREXIT bezvýznamnou epizodní záležitostí a Britové budou dlouhodobě profitovat ze svobody k navazování výhodných obchodních vztahů bez nutnosti se ohlížet na směrnice a rostoucí záplavu předpisů EU.
Druhou událostí, která bude mít pro občany zbytku unie možná větší význam než BREXIT, je rozhodnutí německého ústavního soudu, že politika Evropské centrální banky, která si tiskne peníze bez limitů k profinancování předlužených členských států, je zákonná a legitimní. Tím se i německý ústavní soud přiklonil k názoru Evropského soudního dvoru z roku 2014. Tyto rozsudky ignorují ustanovení smluv, na kterých stojí základy Evropské unie. Nelze tedy jinak, než vyvodit logický závěr, že tyto rozsudky slouží k upevnění mocenských pravomocí institucí EU a potvrzují současné status quo,které zachvátilo celý svět. A sice, že blahobyt se generuje tiskem peněz, rostoucími dluhy a stále větší mírou regulace, dozoru a dohledu.A také, že Evropská centrální banka a pan Draghi stojí nad zákonem a má plnou podporu soudců a institucí k další fázi tisku peněz a prohlubování dluhů (=kvantitativní uvolňování).
Že tato politika zjevně naráží na své limity a míjí se zcela účinkem, který slibuje, tedy ekonomickým růstem, přiznává ve své nové knize i bývalý centrální bankéř Bank of England lord Mervyn King.
