„Plnou parou vpřed“ velí kapitán lodi EURO Jean Claude Juncker a udržuje optimistickou náladu na palubě lodi, jejíž trup má několik trhlin a nabírá vodu.
Tedy více integrace a centralizace a ještě větší rozšíření EU na východ v době, kdy se říše rozpadá od západu. Brexit, Katalánské referendum, se strachem uhájená vítězství establishmentu v Holandsku a Francii…
To je situace, ve které se aktuálně nachází EU se svým šéfem Jeanem Claudem Junckerem. Stále očividněji se naplňují chmurná varování renomovaných ekonomů před zavedením společné měny. Tenkrát varovali, že společná měna je politický motivovaný čin bez ekonomického rozmyslu a v konečném důsledku způsobí společná měna v ekonomicky heterogenní Evropě opak toho, co měla přinést. Tedy místo sjednocení, její rozdělení a frustraci. Neboť Euro působí jako kazajka jedné velikosti, jenž má podle vůle politiků padnout tělnatému Bavorovi, stejně jako drobnému Řekovi.
Juncker, ve své snaze dostat pod čepec společné měny všechny státy, je ochoten hodit přes palubu jakákoliv konvergenční kritéria. O těch se už vůbec nehovoří, neboť dnes by do EU nebyl schopen vstoupit snad s výjimkou Rakouska a Finska žádný ze současných států Evropské unie a ne nadarmo se Evropské unii začíná přezdívat „Dluhová unie“.
A pokud se už nějaký národ v legitimním referendu rozhodne 51% pro vystoupení z tohoto „clubu“, je ještě rok a půl poté většina národa titulována jako populisté a výsledek označován jako „nehoda“ či snad „podcenění“. Najdou se i tací, kteří zpochybňují tento výsostný demokratický akt a jako takový by jej zrušili. Neboť jen moudrý, osvícený a pochopitelně nepopulistický politik zvolený v parlamentních volbách, nejlépe ví, co národ potřebuje a chce. Lidé samotní mají chodit na fotbal a na pivo a o hry velkých kluků se raději nemají starat. Názor v tomto duchu byl mimo jiné prezentován jedním bývalým ministrem financí v jednom zářijovém debatním pořadu České televize.
Woody Allen by řekl: „Nikdy bych nevstoupil do klubu, do kterého přijímají lidi, jako jsem já.“
